O rozmnožování

Na svoji budoucí rodičovskou roli jsme se připravovali odpovědně. Přečetli jsme s manželkou kdeco a tak jsme znali všechny nejnovější poznatky o zdárném vývoji dětí. Tehdejší ideální dítě týden po narození plavalo v bazénu, spalo na bříšku a každý den se svými rodiči cvičilo. Nebyli jsme úplně progresivní - hodit dítě do bazénu jsme odmítli (přece jen bylo první) - ale jinak jsme rady odborníků plnili do puntíku.

Dceru jsme ukládali na bříško, což podle vědců mělo mít dvě přednosti: dítě se neudusilo vlastním blinkáním a jeho hlavička se formovala do protáhlého tvaru. Nám se líbila teorie i hlavička naší holčičky, i přesto, že lidé, kteří nám nakukovali do kočárku, kroutili hlavou a říkali procítěně soustrastným hlasem „to vaše dítě má takovou zvláštní hlavičku!” Nám se zdálo, že doma pěstíme dívku neslovanského typu a byli jsme na to pyšni. Po dvaceti letech jsem se v novinách dočetl, že tehdejší zločinná teorie o spaní na bříšku přímo ohrožovala život dítěte. Nevím už čím, protože jsem noviny ve vzteku roztrhal. Ostatně vzdor teorii jsme doma vypěstovali normální ženu slovanských proporcí. Asi to nebylo myšlenkami.

Nevěřte žádným teoriím. Podaří-li se vám zůstat na tomto světě alespoň padesát let, zjistíte, že všechny teorie, kterými jste se ochotně v dobré víře řídili, se za tu dobu otočily o 180 stupňů. A je jedno, jestli šlo o výživu, výchovu dětí nebo chov králíků. A to nemluvím o politice. Snad trochu jistoty máme ještě v jazykovědě, ale i tam se jednoho dne probudíme, abychom s překvapením zjistili, že místo syrupu máme psát sirup. Je téměř jisté, že vědci, kteří se po dlouhých útrapách dopracují k nějaké teorii a slavnostně s ní seznámí veřejnost, začnou okamžitě pracovat na jejím popření - v obavě, že by někdo mohl usoudit, že jejich pracoviště již není třeba.

Každý den jsem s holčičkou cvičil. Teorie hlásala, že to má blahodárný vliv na tělesný i duševní vývoj dítěte, nehledě na citovou vazbu mezi dítětem a rodičem, která se tím vytváří. Zvláště v tomto směru je zaměstnaný rodič v nevýhodě, a tak jsem se poctivě snažil manželčin náskok trochu smazávat. S druhorozeným synem se mi to už tak nedařilo a já si to dlouho vyčítal. Jak byla i tahle teorie trhlá, jsem zjistil po létech, kdy jsem provedl její stručnou bilanci. Široko daleko nebylo většího sportovního trdla něž byla naše dívenka a citové vazby mezi ní a jejím otcem by došly uznání v Itálii nebo u cikánů. Naproti tomu syn se bratřil s každým sportem a dodnes spolu dokážeme pohovořit bez zvyšování hlasu.

Nevím, jestli to bylo tím pravidelným prokrvováním mozku nebo prostě jen tím, že to byla ženská, projevovala Klára velmi brzy zájem o všechno kolem sebe. Sotva pobrala řeč, kladla otázky a její - tehdy ještě trpělivá - matka na ně ochotně odpovídala. Probíraly spolu kdeco, konečně trávily spolu dlouhé hodiny na procházkách, při vaření nebo úklidu domácnosti. A tak zákonitě jednou muselo dojít i na plození.

„Se mi zdá,” řekla jednoho dne kriticky dcera matce, „že moc jíš. Roste ti bříško.”

„To není jídlem,” odpověděla matka, „v bříšku mi roste miminko.”

Pecka rovnou mezi oči. Klára oněměla. To umožnilo vychovatelce připravit se na pokračování.

„A jak se ti miminko dostalo do bříška?” zeptala se dcera po chvilce.

„Roste z vajíčka.”

„Z toho ve skořápce?” užasla dcera. Na chvíli jí zatrnulo, neboť si vzpomněla, jak před nedávnem učila jedno vajíčko chodit.

„Z trochu jinýho,” uklidnila ji matka. „Slepička má vajíčko ve skořápce, protože ho snese, a když chce kuřátka, tak na těch vajíčkách musí sedět a zahřívat je. Maminky mají vajíčko bez skořápky, nechají si ho v bříšku a můžou s ním chodit.” Opravdu úžasná vymoženost!, neodpustila si poznámku v duchu.

„Aspoň se nerozbije, viď,” oddechla si dcera ulehčeně. Na pár dní ji to uspokojilo, jenom dbala na to, aby se matka teple oblékala.

Netrvalo dlouho a k tématu se vrátila.

„To já mám taky v sobě vajíčko s miminkem?” zeptala se matky na jedné z procházek.

„Malé holčičky ne,” uklidnila ji matka. „Až budeš dospělá a vdáš se za muže, kterého budeš mít ráda, pak spolu budete mít děťátko.”

„Jako vy s tátou?”

„Jako my s tátou.”

„A co s tvým vajíčkem dělá táta?”

Tak to ti holka ve dvou letech vyprávět nebudu, pomyslila si matka.

„Víš co,” navrhla dceři, „na podrobnosti máš zatím dost času. Zatím si pamatuj, že děti má dospělá žena s dospělým mužem, když se mají navzájem rádi, ano?”

„Jako vy s tátou!”

„Ano.”

„A protože jste se měli rádi, tak jsem tady já.”

„Ano.”

„A jak dlouho se budete mít s tátou rádi?” zeptala se dcera. Matka, zaujatá zrovna výlohou obchodu, ve kterém chtěla cosi nakoupit, odpověděla bezelstně:

„No, doufám, že do konce života.”

„Hurá,” zakřičelo dítě nadšeně, „to budeme mít dům plný dětí, viď? Vy ste tak hodný…”

Každý den řešily matka s dcerou otázky světa, jenž je obklopoval. Úděl ženy však nedával Kláře spát a při vhodné příležitosti s k tématu vracela.

„Já jsem taky byla v tvým bříšku?”

„Samozřejmě.”

„A proč o tom nic nevím?”

„Protože jsi byla strašně maličká. To vajíčko je takhle maličký,” přiblížila matka palec s ukazovákem téměř k sobě. „Potom začne růst a miminku se postupně vyvinou ručičky, nožičky, hlavička… a celou tu dobu plave ve vodě uvnitř bříška.”

„Ty si plná vody?” zvolalo dítě překvapeně. „To do tebe nikdo nesmí píchnout, aby ses nevylila, viď?”

To bys mohla pro změnu probrat se svým tatínkem, pomyslela si matka. Nezdá se, že by si s tím příliš lámal hlavu.