Pohádky poněkud hambaté

Jak říká má žena, málokdo má ke sprosťárnám tak vřelý poměr jako já. Samozřejmě přehání. Můj kladný poměr k sexu začal klíčit už v pubertě, přestože jedinou osvětu mi mohla poskytnout jen útlá knížečka s názvem Dospíváte v muže. Bylo to v půlce minulého století, deset let předtím zvítězila v naší zemi dělnická třída a vítězové nepotřebovali, aby se pracující lid rozptyloval myšlenkami na sex. O to víc mě to štvalo a už tehdy se ve mně rodila vzpoura: o něčem tak výsostně lidském jako je spojení dvou osob (tří osob, čtyř osob…) budu mluvit a psát otevřeně. A tak to dělám. Samozřejmě občas narážím na spoluobčany vychované v nepatřičné cudnosti a tmářství - těm pak říkám důrazně: proboha, vzpamatujte se! Vždyť bez šukání by lidstvo vymřelo!

Jedna pohádka ze souboru má bohužel reálný základ. Byl jsem na thajském ostrově Phuket dva roky po smrtící vlně tsunami a některé rány ještě nebyly zaceleny. Pohádka O vlně, kterou vyslal rozzlobený bůh Varunah na lidi, se tak rodila téměř sama.

Slovo na vysvětlenou, proč následující pohádky nejsou určeny malým dětem

- Vyprávěj mi něco, prosím…
- Ale vo čem já ti tak můžu povídat? Nic sem neprožil…
- Tak si vymejšlej… Nebo… víš co? Pohádky… ty si pamatuješ?
- Pohádky?
- Třeba… vo Popelce…, nebo vo Jeníčkovi a Mařence…, nebo vo vílách…
- Hele, já tě varuju! Víš dobře, jak dlouho sem neměl ženskou… Před vočima mám erotický mžitky… Podívám se na balón a vidím ženský kozy… Podívám se na klacek a vidím sebe v zrcadle… Ty pohádky toho budou plný…
- No právě…
- Hm… Tak třeba…
  Vařila myšička kašičku na zeleným rendlíčku…
  a chodili za ní nadržený myšáci.
  Tomu dala, tomu dala… Až přišel jeden smradlavej…
- No a? Dala mu?
- Dala mu, dala mu - ale hadrem přes tlamu.
  Tak tam dováděli, až se kašička spálila na uhel.
  A hladoví myšáci myšičce nabančili.
…
- No, na začátek to není špatný… Ale příště trochu delší, jo?