Nezoufejte! V každé rodině je něco

I druhá knížka vyšla u Železných o rok později. Byly to povídky, které jsem psal současně s Dětmi, ale týkaly se rozmanitých oblastí našeho života. Jedna z povídek, pronikla i do Evropy, se jmenuje O kachnách… a o soužití. Bylo to před vstupem Česka do Evropské unie, probíhaly vstupní pohovory a mě napadlo trochu rozveselit příslušného komisaře, jímž byl Günter Verheugen, neboť jsem byl přesvědčen, že se už může z kverulantských Čechů pominout. Moje stařičká profesorka němčiny povídku laskavě přeložila a já ji zaslal do Bruselu. Tam se zalíbila a zanedlouho figurovala na komisařových stránkách v němčině, angličtině a francouzštině.

Následně i trochu přispěla k oslavám rozšíření EU. V dubnu 2004 mi do počítače přilétl mail z německého Goethe Institutu, který spolu s dalšími organizacemi pořádal v Berlíně mezinárodní kulturní konferenci při příležitosti vstupu deseti zemí do EU.

Zvali mě, ale nemohl jsem přijet, neboť dávno jsme měli doma pozvané hosty ze Slovenska a Německa na naše vlastní oslavy - samozřejmě s kachnami. Ale předpokládám, že herečka Nina Kronjäger přednesla Kachny s prožitkem a účastníci konference s úlevou zjistili, že jim do unie nelezou žádní blbci.

Když už jsem byl v ráži - každý ekonom vám poví, že výrobek je třeba zhodnotit co nejvíce - zaslal jsem text i německému vyslanci v Praze. Odměnou mi byl jeho dopis, ve kterém mi sděloval, že už dlouho nebrečel, ale tentokrát to podnikl rád, neb mu stříkaly slzy od smíchu. Takže minimálně překlad byl skvostný.

A protože tahle knížka má dávno po sezóně, uveřejním tu čas od času povídku, která přežila do těchto dní. Takže i Kachny… třeba jako nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy jsme se dobývali do Evropské unie.