Kuriozita - audio

S ujetým nápadem, abych načetl některou ze svých povídek, přišel můj webmaster. Měl hned od počátku podobných nápadů tolik, že jsem je nestíhal likvidovat v zárodku - některé uskutečnil, a část z nich pak měla fatální důsledky.

Nejsem zvyklý se producírovat na veřejnosti. Raději trávím čas v klidu u počítače, hraju si se slovy, opravuji text a dílo vypustím v okamžiku, kdy se mi zdá být zralé. Proto jsem čtení na mikrofon dlouho odmítal. Můj webmaster je ale člověk vytrvalý. Sám je fanatikem mluveného slova - chodí se sluchátky po městě, jezdí v tramvaji a snad s nimi leze i na lože - a dokonale zbláznil i celou svou rodinu. Děti neznají televizi, zato deklamují hry pro mládež i dramatizace pro dospělé.

Doufal jsem, že se ho zbavím jedním nedokonalým záznamem z diktafonu, ale to ho jen nabudilo ještě k většímu úsilí. Nakonec získal spojence v kamarádovi Lubovi Lichém, pro něhož nahrávací studio není nic neobvyklým, a spojenými silami mě do něho v Hradci Králové strčili.

Člověk by měl dělat každou činnost s láskou a na výsledku by to mělo být znát. Tuhle činnost jsem nedělal s láskou, protože k ní nadání nemám, a na výsledku je to znát. Tak to prosím berte opravdu jen jako kuriozitu. Slibuji, že už to víckrát neudělám.