Ivan Krejčí - knihy

Úvod

Novinky

Audio

Povídky z blogu

Nezoufejte - děti

Nezoufejte - rodina

Říkali mi šulíne

Strašné pověsti české

Pohádky hambaté

Neskákejte z okna

Nezoufejte - po letech

Všechno mělo být jinak

Toskánské peklo i ráj

Nebojme se tchyně

Nebojme se mobilů

Nebojme se dětí

Cesta a Obnova

Postřehy

Návštěvní kniha

Návštěvníků: 25774 / 1

CZIN.eu


aladin

Říkali mi šulíne

Vždycky mi vadila prudérnost. Opakovaně mi přicházelo na mysl, proč lidstvo zavrhlo nejdůležitější oud, bez jehož fungování by vymřelo (ženy prominou, ale jejich spolupracující část těla se oudem nazvat nedá). Proč tento hrdina, který opakovaně posunuje káru života dopředu, je nucen se skrývat jako partyzán a na světlo boží se dostane jen při močení nebo někde v úkrytu.

A tak jsem se rozhodl, že mu vzdám čest touto knížkou. Šulín je název pro penis, používaný na Moravě - tedy ten název; moravský šulín může být pochopitelně používán kdekoli na světě. Jsem po otci Moravan a po matce Čech, což mi dovoluje dělat si legraci z těch i oněch, aniž by mě museli ti či oni za to mlátit. A v téhle knížce jsem toho využil dokonale.


Na „Šulínovi” jsem si hmatatelně ověřil jak to dopadne, když se čtenář s knížkou „nepotká” - jak dokládá dopis jednoho pana doktora po vyjití knížky na podzim roku 2003.

…moje manželka se rozhodla, že udělá dobrý skutek, takže mi po předchozí dobré zkušenosti s Vaší knížkou o dětech ještě horších než jsou ty naše, koupila Vaše další dílko k rozveselení.

Musím Vám s politováním sdělit, že mne Vaše dílko nerozveselilo, a že jsem Vaši knihu celkem rozpačitě odložil. Domnívám se, že jste se měl rozhodnout, zda napíšete text pornografický (třeba takový Nezval to dokázal a to na vysoké úrovni) nebo text tak říkaje nezávadný. Vámi vydaná kniha bohužel zůstává někde na půl cesty, takže ani nerozesměje ani nevzruší.

Protože je nový rok, rozhodl jsem se pokračovat v linii své manželky a vykonat také dobrý skutek.

Vaši knihu Vám vracím a přikládám navíc částku 150,- Kč, kterou ta kniha v obchodě stála. Současně Vás vyzývám, abyste pokračoval také v konání dobrých skutků a do psaní podobných literárních útvarů se již nepouštěl.

Věřím, že Vaše ekonomická situace nebude v tomto roce tak zlá, abyste byl k něčemu podobnému nucen.

Přeji Vám úspěšný rok 2004!

(Jenom na okraj podotýkám, že to byl opravdu rok úspěšný, neboť jen „Šulína” se tehdy prodalo přes 3000 výtisků. I v roce 2004 jsem vykonal několik dobrých skutků, pohříchu však jiného druhu než doufal lékař).


A ještě jeden dopis. Obdržel jsem ho pár měsíců po vydání knížky od naší spolužačky Mařenky a nedá mi, abych z něj podstatu neocitoval. Ve světle výše i níže uvedených faktů je skoro neuvěřitelné, že do února 2011 se knížka dostala skoro k 8000 čtenářům.

…Příště, až budeš vymýšlet názvy svých rozverných knížek, vem v úvahu, že Hradec Králové je silně konzervativní město. Titulu své knihy vděčíš za to, že se v našem městě nedostala na pulty knihkupectví v předvánočním čase.

Vydala jsem se tehdy na obchůzku prodejen. Všude stejná odpověď: „Tak tohle jsme tu ještě neměli.” Někteří se uculovali nad názvem knihy, možná si nebyli jisti, jestli si z nich nedělám blázny. Jiní pro jistotu nažhavili počítače a zkontrolovali skladové zásoby. Výsledek stejný. Do Hradce nedorazil jediný výtisk. To se opakovalo dva měsíce. V únoru jsem se rozhodla nedat se odbýt. Zaútočila jsem na knihkupectví, kde jsem zakoupila tvoje předchozí díla.

Vedoucí - starší prošedivělý pán - se zapýřil a na moji otázku mi sdělil: „Lituji paní, ale tento titul na skladě nemáme.”

„Takhle se mě nezbavíte, pane vedoucí - za poslední dva měsíce jsem tady už potřetí. Vím, že knížka Ivana Krejčího vyšla už v prosinci a vy ji ještě nemáte? Zakoupila jsem u vás již knížky z jeho předchozí tvorby... proč právě tuhle nemáte na skladě???”

Mladík za pultem - kolega pana vedoucího - se ušklíbnul, přičemž jeho výraz ve tváři a postoj byl jasný: Vidíš, říkal jsem ti, abys ji vzal na krám! Vedoucí zpražil mladíka přísným káravým pohledem, zbrunátněl ještě víc, obešel pult, přistoupil ke mně, zahleděl se mi zoufale do očí a tiše povídá:„Paní, je to jen takový brožovaný výtisk - viděl jsem tu knihu. Když ji vezmu na krám, budou nám tady z toho dělat puberťáci trhací kalendář. Máme tady TOLIK zajímavých titulů. Mohu vám nabídnout?”

„Nemůžete mi nabídnout jinou,” skočila jsem mu do proslovu.„Pochopte - tu knihu zplodili dva moji spolužáci. Až se všichni sejdeme na mejdanu, já musím být v obraze a vědět o co jde!”

Tím jsem nahrála mladíkovi za pultem. Rozchechtal se na plné pecky a rozverně prohlásil:„To byste teda, paní, měla vědět!” Čekala jsem, že ještě dodá„ve vašem věku”, ale přísný pohled jeho šéfa mu neomylně sdělil, že je bez prémií, nevychovanec.

(Po tomto extempore vedoucí knihu objednal a za tři dny měla naše hrdinka vzkaz na záznamníku, že má knihu připravenou).

Za pokladnou stála mladá dívenka a vedle ní dříve zmiňovaný mladík.„Ano, paní, už na vás čekáme, už je to tady - to si počtete!” hlaholil mladík a zalovil pod pultem. Dívenka za pokladnou nesměle hlesla: „No paní, nevím, nevím... Já jsem do té knížky nahlídla, ani jsem ji nečetla a už jsem se červenala - A TO JSEM TEDA HODNĚ OTRLÁ!” dodala důrazně. Odvětila jsem:„Nebojte se slečno, my staří se už tolik nečervenáme - já tu četbu určitě přežiju ve zdraví.”

Mladík mě ujistil, že výtisků je na skladě víc - kdyby prý jeden nestačil. Zaplatila jsem a s poděkováním odešla.

Tak tohle se odehrálo ve stotisícovém krajském městě a Mařenku jsem hrdinkou nazval jistě právem. Ale co s čtenářkou, která se odhodlala tuto knížku zakoupit na malém městě? Soudím, že ta už by měla dostat metál Za statečnost.


Ukázka - 1. rok

Ukázka - 6. rok

Ukázka - 14. rok

Ukázka - 20. rok

Kde lze knihu koupit?

Grafický design © Ivan Krejčí, web design © David Fabel SvS S.P.Ch.S & J.W.