O zapomínání (původně, ale dnes spíš O nahrávání. Webmaster)

Kdykoliv jsem se zeptal své stařičké matky, jak se jí vede, zatvářila se otráveně a odpovídala stereotypně: „Ále, ani se neptej…, už to nestojí za nic.” Na to já kontroval se zdviženým prstem: „Rouháš se Pánubohu, a on si to nenechá líbit.” Pánbůh ji totiž ráčil uchovat zdravou až do pozdního stáří. Když se výjimečně v pětaosmdesáti ocitla se žlučníkem v rukou chirurga, vyskočila druhý den po operaci z postele a za další tři dny už šukala doma po bytě.

„Už je to se mnou strašný,” řekla mi jednoho dne naštvaně do telefonu moje matka, „vím, že jsem ti něco chtěla, ale vůbec si nemůžu vzpomenout co.”

„Ale to je normální, mami,” snažil jsem se ji upokojit, „když zazvoní telefon, přivede to člověka na úplně jiný myšlenky. Napiš si to vždycky na lístek hned, jak dostaneš nápad. Já to tak dělám třicet let.”

Máti protestovala, že to normální není, protože měla sama se sebou mnohem lepší zkušenosti. O mně zřejmě už třicet let valné mínění neměla. Když jsem zavolal za týden, řekla mi dopáleně:

„Tak jsem si zapsala na kus papíru, co jsem ti chtěla, ale teď ho nemůžu najít! Stojím za starou belu.”

Musel jsem ji přesvědčovat o opaku a při argumentaci jsem vzpomenul i její matku, která se dožila téměř stovky s jasnou myslí.

„To sice ano,” připustila matka, „ale nic nezapomínala.”

„Ale mami,” připomněl jsem jí, „jednak ji nikdo s ničím nezatěžoval, a když už - tak si udělala uzel na kapesníku. Nijak zvlášť ti to ale nedoporučuju.”

„A pročpak ne?” zeptala se.

„Protože to předpokládá, že ten kapesník někde nezašantročíš.”

S babičkou jsme mívali jiný problém. Ráda besedovala s Bohem a pravidelně za tím účelem navštěvovala několikrát týdně kostel. Občas spolu zřejmě řešili tak závažné problémy, že babička ztrácela pojem o času, a pak jsme zkřehlou stařenku vyzvedávali těsně před zavírací hodinou. Kupodivu babičce dlouhodobé pobyty v chladírenském prostředí neškodily, naopak se postupně otužovala. Že to bylo osudově dobře, jsme poznali toho dne, kdy se všechny nepříznivé okolnosti spikly naráz. Bylo to v zimě. Matka odjela služebně mimo město, otec meditoval ve své svatyni - pivnici hotelu Avion, a my s bratrem jsme využili volného prostoru k nerušenému…

Pokud máte pocit, že tu něco chybí, nemýlíte se… Pomoc… Webmaster