Úvod Novinky Audio Povídky z blogu Nezoufejte - děti Nezoufejte - rodina Říkali mi šulíne Strašné pověsti české Pohádky hambaté Neskákejte z okna Nezoufejte - po letech Všechno mělo být jinak Toskánské peklo i ráj Nebojme se tchyně Nebojme se mobilů Nebojme se dětí Cesta a Obnova Postřehy Návštěvní kniha Návštěvníků: 25774 / 1 |
Zločinec na malém městě II: Happy EndDomnívali jsme se, že historie se zločincem a poničenými automobily je za námi. Jak se však ukázalo, na malém městě události probíhají jinak. A mně to nedá, abych se o exotické rozuzlení nepodělil s těmi čtenáři, kteří vše s námi prožívali v první části vyprávění. Po dvou týdnech jsme s manželkou přijížděli už opraveným autem do našeho přechodného bydliště. Na začátku ulice jsem letmo zahlédl dvě postavy. „Tyhle chlapce jsem už někdy viděl,” zahučel jsem spíš pro sebe a věnoval se přistávacímu manévru, ke kterému došlo do minuty o pár set metrů dál. Než jsem stačil vystoupit, zaparkoval vedle mě červený favorit a kajícné komando z památné neděle stálo u dveří. „Tak vám ho zase vedu,” zubil se kamarád. Díval jsem se na plastový nárazník jeho škodovky, který byl utržený, přivázaný ke karoserii drátem a zela v něm díra velikosti pěsti. „Vy ho tedy musíte milovat,” vydechl jsem překvapeně, „pokud je i tohle jeho dílo…” „Měl sem to nahlásit, že jo?” zasmál se. „A von by platil… Kdepak, to je moje práce,” uklidnil mě. Vzhlédl jsem ke zločinci. „Já bych tedy začal se splácením,” ujal se slova a sahal po peněžence. „Na kolik vás přišla oprava?” Když jsem se probral z mrákot, které se o mě pokoušely, zmohl jsem se i na úsměv. „Kolik myslíte?” „Pět set?” zkusil nejistě a když jsem zavrtěl hlavou, zrozpačitěl: „Víc?” To už jsem se rozesmál. „Ne. Nic jsem neplatil. Přítel je sběratel a opravář všeho, tak mi to spravil zadarmo. Vlastně ne!” vzpamatoval jsem se, aby výchovný moment nepřišel vniveč. „Zadarmo a bez práce to nebylo. Tamhle manželka mu upekla pekáč buchet.” Zločinec se vrhnul k ženě a podával jí bankovku. „Tak aspoň dvě stovky…” Zmatená manželka se začala bránit, ale v tu chvíli jsme ji sfoukli s kamarádem společně. „Žádný takový - udělal blbost, musí za ni zaplatit! Aby si to pamatoval!” Několik minut jsme pak strávili v srdečném hovoru. Přes hubu nakonec nedostal od nikoho. (”Prej, kdyby mě měli v rukách ten večer…”) A policajti mu vysvětlili, že kdyby zdemoloval auto známé firmě babě Hantákové, která ztrpčuje život sousedům i jim, ještě by mu poděkovali, ale když se jí vyhnul a vybral si slušné lidi, tak holt má smůlu… Nezaměstnaný zločinec se vyučil mechanikem zemědělských strojů a pochlubil se, že dnes odpověděl na nabídku místa jakéhosi mechanika jiných strojů. Popřáli jsme mu hodně štěstí. Otevřel jsem kufr auta, v němž bylo několik velkých tašek s nákupem. „Nepotřebujete pomoct?” zeptal se zločinec. „To je ono!” zajásal jsem. „To je právě to, co oba potřebujeme: vy si vybijete přebytečnou energii správným směrem a já si zachráním bolavá záda.” Doma první promluvila manželka. „Víš, co jsem si uvědomila při pohledu na ty dva?” řekla zamyšleně. „Jak je důležité mít dobrého kamaráda. Vždyť on tu celou jeho očistnou anabázi absolvuje s ním!” Souhlasil jsem, ale myšlenky mi už bloudily jinde. „A mně můžeš odedneška říkat prognostiku!” zahlásil jsem vítězně. Hleděla na mě nechápavě. „No, neříkal jsem ti před dvěma týdny, že si ho lidi nakonec zamilujou? My jsme první.” Tak se zločinec na malém městě definitivně vykoupil z jednoho ze svých dvanácti hříchů. PS Jak se však ukázalo o pár týdnů později, nevykoupil se veselý Aleš ze svých hříchů beze zbytku. Okresní soud mu napařil dva měsíce basy s odkladem na jeden rok. |
Zločinec na malém městě Zločinec na malém městě II - Happy end Ukradli mi hrob, pazdráti! O nešťastných kozách paní primářky Nuda v důchodu? Nesmysl! Pokud máte tchyni. O vlivu počítačů na duše starců Babičky z pohádky a babičky-gestapačky Výborně přečetl hru. Přihrávka měla oči. Romeo, Julie a nebožtíci, co přáli lásce Pazdrát pražskej… a domorodci k pomilování Jeden důchod, dva důchody… Lháři prolhanej! Má báječná ženo… Rodina je základ státu? Pak potěš stát pánbůh… Knedlíky po česku, německu, moravsku i švédsku Španělé jsou uřvaní… Češi v lihu: PROHIBICE |