Ivan Krejčí - knihy

Úvod

Novinky

Audio

Povídky z blogu

Nezoufejte - děti

Nezoufejte - rodina

Říkali mi šulíne

Strašné pověsti české

Pohádky hambaté

Neskákejte z okna

Nezoufejte - po letech

Všechno mělo být jinak

Toskánské peklo i ráj

Nebojme se tchyně

Nebojme se mobilů

Nebojme se dětí

Cesta a Obnova

Postřehy

Návštěvní kniha

Návštěvníků: 25774 / 1

CZIN.eu


aladin

O šukání, čurání a slovech vyňatých

Vyňatých ze slušné společnosti, rozumí se, a vložených do úst sprosťákům. Jedno z pokračování knížky Všechno mělo být jinak na blogu iDNES mělo titulek: Vyšukat dítě není jen tak. Po pár minutách zmizelo z blogu a cenzorka mi napsala, že přeřadila příspěvek na můj soukromý blok kvůli vulgaritě v titulku. A pokud ji odstraním, článek bude vrácen na titulní stránku. A že děkuje za pochopení. Děkovala marně - nepochopil jsem ji. Důvod byl jednoduchý: až do té doby mě nenapadlo, že šukání je vulgární.

Kromě toho se mi zdálo, že měří dvojím metrem. Svého času kurva blogerky paní Kolářové v titulku prošla (Kurva! - jako krásné české slovo), moje šukání ne. A uznejte - čím by byla kurva bez šukání?

Kdo někdy šukal, dá mi snad zapravdu, že se jedná o lidskou činnost základní a převážně radostnou. Šukání bylo odnepaměti spjato s pohybem - vždyť už šukala i slavná babička Boženy Němcové, a to i venku, i v domácnosti (byla činorodá, chtěla něco dělat a dělala to ráda). Děti šukaly kuličky. A dokonce šukal i blázen, který pobíhal z místa na místo - pošuk jeden. Proč má být náhle jeden z těch pohybů - a to ten nejpříjemnější - vulgární? Poláci šukají holky, kluky, rodiče, brýle v pohodě a bez cenzorů (szukać = hledat), proč ne my? Protože už vidíme jen penis a vagínu. A přitom leckterá česká babička šuká (hledá a nachází chlapa) jak na lůžku, tak i v domácnosti, neboť dnešní babičky jsou udržované a tím pádem mnohem čilejší než ty dřívější.

Kdy se v Česku ze slova slušného stane slovo vulgární?

Čurám. Čurám já a dalších sedm miliard lidí. Z toho polovině jich k tomu slouží… jak ho nazvat? Čurák. Stejně jako větrá větrák, hučí hučák nebo vrtá vrták. Proč se u nás dá čurat slušně a orgán k tomu sloužící je vulgaritou nejvyššího kalibru? Protože se jednoho dne jakýsi šofér vyklonil z okénka automobilu a řval to na jiného řidiče? A ostatní se toho chytli?

Před pár lety jsem vydal knížku s názvem Říkali mi šulíne. Použil jsem ten moravský název pro mužský úd, protože ho mám zařazen v kategorii roztomilých (mluvím o výrazu), přesto ale u některých knihkupců narazil a knihu neobjednali. Naštěstí pro nakladatele i pro mě to bohatě vynahradili jejich méně úzkoprsí kolegové.

Kdo má v této zemi právo rozhodovat co je ještě lidové a co už vulgární? (Komunisti neblahé paměti by řekli: lid. A rozhodlo by politbyro.)

Mrskal ženu, co mu síly stačily. Co je na tom, že? Asi si to zasloužila, potvora, neměla zlobit. Ale dávnověká cenzorka by autora toho sdělení hnala! Neboť to bylo vulgární vyjádření pohlavního styku. No dobře, řekli si dávní sprosťáci, polepšíme se. Nebudeme tedy ženu mrskat, ale mrdat (tehdy obvyklé sloveso pohybu, zcela nezávadné: trhat sebou, škubat se, pohnout se či hýbat se - Takovou sem mu ji mrdnul, až vzal pochopa vo stůl.).

Jak se stalo ze slova navýsost slušného slovo vulgární a naopak? Nejsem filolog, ale příběh takového přemetu bych se dozvěděl rád.

Prostě pohlavní spojení (a všechno okolo) dráždí: od počátku světa muže a ženy, což je pro udržení populace dobře, a od jisté doby církev, pánbíčkářky, strážkyně morálky všeho druhu, cenzory a cenzorky. A tak by nás chtěli donutit, abychom o té úžasné činnosti hovořili a psali slušně jen ve výrazech latinských (koitus, kopulovat, kohabitovat) a spisovných. Souložit. Milovat se. Obcovat. Mít pohlavní styk.

A z tohohle zkuste udělat titulek k vyprávění, kdy se dva mládeci pokoušejí se dvěma lesbami zplodit dítě. Vyšukat dítě není jen tak. Nabídli mi dvě hodiny zájmu čtenářů, když dám titulek do latě. Ale zapomněli, že v národě tvrdohlavých Husů a Havlů se s přesvědčením nekupčí. Zplodit dítě není jen tak. Což o to, je to pravda a spousta párů by o tom mohla vyprávět romány, ale nemá to šťávu. Zplodit dítě, to je panečku odpovědnost, někdy tvrdá dřina, zatímco vyšukat ho… v tom je radost! I když spíš u heterosexuálů; u gayů se zpravidla dostaví až ve vyprávění hrdinských činů po létech.

Možná jsem už trochu uhnutý. Fandím každé lidské dvojici, která spolu šuká. Protože s bolestí koukám po dnešních mladých lidech, kteří jsou čím dál víc sami a kopulují jen doma s počítačem. A ještě víc fandím lidem, kteří se snaží vyšukat děti. Je to sice dávno, ale tohle jsem nezapomněl: dělali jsme to s ženou rádi a s láskou. Kdepak, my jsme naše děti nevyráběli. My jsme si je vyšukali.

Takže tohle slovo budu hájit dál i ve slušné společnosti, protože jsem přesvědčen, že nepatří na hnojiště. A jenom proto, abych se vyškrábal na titulní stranu blogu, titulek měnit nebudu. Vždyť bych si připadal jako to krásné české slovo paní Kolářové!


A když už jsem vzpomněl Poláky, tak nakonec vtip, který mě dostal na webových stránkách Agnieszky a Mirka.

Mladý Čech jede do Krakova za svojí polskou dívkou. Po cestě vlak nabere obrovské zpoždění a do Krakova přijíždí až v noci. V Krakově stojí Čech před nádražím, čeká na dívku, a tu na něho promluví paní z okna v prvním patře: „Czy pan szuka mieszkanie?” (ubytování, pozn. aut.) A mladý Čech s grácií odpovídá: „Ne, pan mešká šukanie!”



Zločinec na malém městě

Zločinec na malém městě II - Happy end

Ukradli mi hrob, pazdráti!

O nešťastných kozách paní primářky

Nuda v důchodu? Nesmysl! Pokud máte tchyni.

O vlivu počítačů na duše starců

Babičky z pohádky a babičky-gestapačky

Výborně přečetl hru. Přihrávka měla oči.

Romeo, Julie a nebožtíci, co přáli lásce

Pazdrát pražskej… a domorodci k pomilování

Jeden důchod, dva důchody…

Lháři prolhanej! Má báječná ženo…

Rodina je základ státu? Pak potěš stát pánbůh…

Knedlíky po česku, německu, moravsku i švédsku

Španělé jsou uřvaní…

Češi v lihu: PROHIBICE

Grafický design © Ivan Krejčí, web design © David Fabel SvS S.P.Ch.S & J.W.